Mam chuť chodit pouze v černé barvě.
Už mě nijak nepřekvapují tváře nevěřícn zírající na mé oblečení...
Rezignovala jsem - ať už ve směru toho,že se nezajimám já o ně,i když se neubráním úsmvu při pohledu na nkteré osoby značn podezřelého vzhledu,tak na otázky nejistoty proč tak zírají - zda li za to může má nepřimřená vrstva tuku nebo jaýkoliv kus oblečení.
Zemřel Aleander McQueen a mé srce pláče.
Byl dokonalý - už nic nebude jako dřív.
Otázkám,proč to udělal,se snažím vyvarovat a přesto mi stále lítají v hlavě.
Aleander McQueen R.I.P. na mém zápstí.
Zanedlouho natrvalo.
//Gods always die young!
Nesmím zapomenout zmínit mého sailora.
Přebýval u mě od středy do pátku a můžu říct,že to byly snad tři nejkrásnjší dny v mém životě.
Nikdy nechci jiného,soulmate never dies.
O prázdninách snad pojedeme do Paříže.
Mám neustálou chuť někam odjet a Paříž je město,co mi vzalo a stále bere dech.
Dokonalé ticho pařížských ulic a nefalšovaná elegance v každém jejím nádechu a kroku.
Večer trávím s hrnkem kávy a popoháněním souboru ke stahování.
Coco Chanel za necelých 5 hodin.*
Jsem nemocná a mandle mi trhají krk,léčím se přeslazeným čajem pomocí sacharinu a rumem ke kloktání.
//They made me walk and talk.
Be*
No comments:
Post a Comment