redesign Čapek

Návrh na předmět navrhování obálka knihy českého autora s českou typografií a pouze z typografie.

Doba trvání - 1 hodina, 06 minut.

Missione in Greyscale

Missioni looks good...

Dazed.Ballerina

Krásný editorial pro britský magazín Dazed & Confused.
Boytoish.
Edge.

shoot.

Fotky z ruského fotoaparátu.

Osvícený film,takže uchováno málo.

Místo,kde bydlím,místo,kde trávím čas - school sucks,školní zahrada a místo,kde mi bude vždycky dobře.

Citoslovce slz padajicich na zem

All the beauty I see.

Clearly now.

Without harm.

Glory.

Nothing.

Pure.

RUNWAY

Runway walking.

poet meets poet.

Jako poslední hvězda

blikající nad hlavami

francouzských tuláků,

jako něha příčící se

dokonalé nemluvnosti

pařížské ulice,

jako dech hříšného poety,

když mizíš a přitom se vracíš...

ZMIZÍM DŘÍV NEŽ-LI SE STIHNEŠ NAPOSLEDY NADECHNOUT!

Natalia Vodianova

The bright angel of innocence.

Places I wanna know.

Please...Take me there!

closer

CLOSER. TAK KRÁSNÝ. TAK SMUTNÝ. VIDĚT,JAK SI VŠICHNI LŽEME DO OČÍ. JAK NĚCO NALHÁVÁME SAMI SOBĚ. JAK TOUŽÍME A SNÍME A TY SNY ZABÍJÍME SAMI PŘED SEBOU. ČINEM.SLOVY.I MLČENÍM. VĚCI BY JSME MĚLI DĚLAT SAMI PRO SEBE. VYTVÁŘÍME ŽIVOT A TEN DRUHÝ JE TU PROTO,ABY NÁS JÍM DOPROVÁZEL. ABY HO DOTVÁŘEL,NIKOLIV PŘETVÁŘEL. TO JE AŽ DRUHOTNÁ SFÉRA. SDÍLET ŽIVOT.BUDOVAT. ALE NENECHAT SI HO BRÁT A OBĚTOVAT.

pardon,moje existenční krize je už asi nad měřítkem pochopitelnosti.

soulmate

Nemůžu ho přestat milovat,nemůžu si říct,že ho nechám jít dál a sama se vydám jinou cestou - já musím jít s ním,půjdu až do doby,než skončí život někoho z nás.

On je moje svítání,má půlnoc,moje radost a můj hněv.

On je všechno,co k životu potřebuju a co život dává.

A nenechám si ho sebrat ani životem ani nikým z vás,protože soulmate never dies.♥

Stoupam?Ne.

"Zdravim" dve flasky vina,hlasity "sbohem" jeho vuni vsude kolem,uprimny "cau" placi v tramvaji a soustrastnejm pohledum a uprimny "FAKOF" vsemu,co bylo...

Its the end,my friend.

Skončilo to.Skončilo to a už se to nedá slepit.
Od včerejšího dne pocit,že už to nepůjde dál,ne že bych ho nemělla ráda - milovala jsem ho víc než cokoliv,co kdy existovalo.
Ale strach z konce,strach z ublížení,strach ze lží a pravdy.
Strach z toho,že nebude a on už není.
Strach z toho,že bude za hodinu objímat jinou a jiné šeptat do ucha,že je jeho všechno.
V srdci pusto a prázdno a přes to jakási úleva.
Plíce naplněné vzduchem.
Na mém pravém předloktí ješt čtvrteční nápis "Š - my life and my death"
Skákat z okna nebudu,ale jistojistě ve mně něco zemřelo.
Byl první,koho jsem milovala,byl první,po kom jsem kdy toužila.
Je jasné,že teď pláču,nemůžu to zastavit.
Před hodinou tady seděl,teď jen vzpomínky a on na každém milimetru pokoje.
Připomíná mi ho kapky do nosu,hrníček ze kterého pil,peřina pod kterou jsme usínali.
Mělo to být navždy.
Už nikdy nechci.
Nikdy jiného.
Končím.

Vnitřní suicide.