paris,i wanna see you soon

paris,i wanna see you soon
gentle

2/14/2010

Valentine sad mad day


Stojím na zastávce Národní třída.
Uplakaná a zmrzlá.
Naproti m zkrvavený bezdomovec žídajícíc o cigaretu.
Nemohla jsem jinak.
Snaha zapálit mu přes zkřehlé prsty.Nemožné.
Pán pozorující dění a přichzející k nám.
Co asi tak může chtít lovk plný bezmoci žijícíc na ulici?
Peníze na alkohol,co aespoň na krátkou dobu pomůže zapomenout na zoufalost a smutek,co ho plně prostupuje.
Dostává pizzu a já červenou růži,se slovy že jemu dnes žena,s kterou čeká dítě (8 měsíc těhotenství) oznámiola,že má jiného a podvádí ho.
V jeho výrazu nespočet bolesti a bolesti,co jsem se snažila eliminovat...
Nevím,proč mi ji dal.
Asi chtěl abych byla šťastná.
Asi mu přislo na mysl,že dát růži je dobrý skutek,co ho odporostí.
Co odpustí...
Na mou otázku "proč?" připadla jen odpověď,že jsem mu připadala zoufale krásná.
Spíše krásně zoufalá.
Nemohla jsem neplakat.
Jak na mě koukalo okolí jako na blázna,když jsem slzející a mrznoucí po Národní třídě skákala kolem zamilovaných párů jako klokan s rudou růží v ruce...
Vše bych shrnula o věty,že JEHO miluji více než cokoliv,co je na světě možné získat a že jeho náruč,slova,tvář a každá vteřina strávená s ním mi přináší více než největší bohatství světa....

No comments:

Post a Comment