Nemoc ustupuje,city priplouvaji.
S. - nejmilejsi,nejhezci,na Kladno specham...
Noc co noc,den co den,myslenky kolem jeho osoby,nemuzu prestat zboznovat a vysiny sympatii k nemu,ktere jsem myslela,ze intenzivensji byt nemuzou,stale stoupaji.
Pohled jeho oci,dotek jeho ruky - to,co si chci uchovat na vzdy a nikdy se toho nevzdat.
Mozna je to zavist okoli k jeho nepopretelne krase nebo ke stesti,ktere sdilime,ale fakty,co se nas snazi rozdelit,hodlam zahodit do kouta a bojovat o jeho pritomnost.
Navozuje mi pocity,ktere nejde znicit a zmarit nic,ani sebevetsi zakerne pomluvy,kterych je nespocet.
A na tom zalezi.
Protoze pro to stoji splhat po stezkach neprijemnosti,ktere byly a prijdou.
Uchovavam a prozivam.
Jedinej.*
No comments:
Post a Comment